Tak a je to za náma
Bylo to krásné a bylo toho tak akorát. Horší přírodní podmínky za těch jednadvacet let nepamatuju. Už ve čtvrtek večer byly v Bludníku kromě obvyklé kaluže za nákladní bránou na různých místech v trávě skryté rybníčky, takže byl docela problém najít místo pro jídelnu a Irský stan. Pátek se pak zdál docela nadějný (až na ten hrozný skluz, ale dělali jsme, co jsme mohli), ale když jsem se v sobotu ráno na pódiu vzbudil a slyšel, jak do jeho střechy buší kapky, ani se mi nechtělo vylejzat ze spacáku. A když jsem se pak přece jenom vykopal, otevřel dveře a viděl, že se suchou nohou nikam nedostanu, přepadly mě chmury. Vodní plochy s těmi pouze mokrýmy hrály plichtu, pár ranních ptáčat se krčilo v pláštěnkách u občerstvení a déšť neustával. Zahlodala myšlenka, jak to vlastně stornovat, když s některými účinkujícími jsem se domlouval jen mailem a ani na ně nemám telefon. Ale kolem deváté déšť ustal, Tomáš Jun domluvil, že divadlo bude v kostele (bylo moc pěkné) a dokonce se v poledne začalo hrát podle plánu. A zdálo se, že ani moc návštěvníků to nezabalilo. Ještě se přehnalo pár přepršek a jeden slejvák, ale přežili jsme a bude na co vzpomínat. Nedělní koncert pozvedl a dodal chuť to přece jenom ještě nezabalit (to jsem ještě nevěděl, že v neděli nad ránem kdosi ukradl osmimetrový obecní žebřík i menší zvukařský opřené za pódiem). Bludník po víkendu připomíná tankodrom, ale jestli příroda i my zregenerujeme, tak třeba zase za rok. Díky vám všem, kdo máte zásluhu na tom, že je Otevřeno přes všechny problémy milým místem k setkávání se.
Váš strejček Tom