Festival 1996 – HRANICE NAŠICH MOŽNOSTÍ

Rok poté byl znovu ve znamení změn. Při svém sedmém výročí dostal festival název Otevřeno, pokoušeli jsme se jím vyjádřit, o co nám jde. Program se roztáhl do tří dnů odpadla zábava, už od pátku se hrálo v Bludníku (do jednoho odpoledne by se to ani nevešlo, začal vzrůstat zájem kapel zahrát si). V sobotu dopoledne se promítaly filmy (zvláště Leningradští kovbojové se setkali s velkým ohlasem), v neděli byl v kostele opět varhanní koncert (tentokráte kroměřížských profesorek) a odpoledne na závěr v kině filmový esej Koyaanisquatsi s hudbou Phila Glasse. Využili jsme bezprostřední nabídky Vojty Vlka a narychlo instalovali výstavu jeho fotografií ze Somálska. Ne vše dopadlo. Vlasta Třešňák v předvečer Jimramova spadl do bazénu a přerazil si tři žebra. Také Hadrům z těla se pochroumal bubeník. I přes tyto výpadky se hraní v pátek i v sobotu natáhlo až asi do třech hodin a začalo být zřejmé, že to přerůstá naše možnosti a schopnosti. Příznačné bylo, že i když po celý víkend hrozil déšť (v sobotu dorazil Karel Vepřek s tím, že v Praze leje a ať se rychle stěhujem do sokolovny), spadlo jen pár kapek a vytrvalé mrholení začalo, až když v neděli odpoledne zastavil na jimramovském náměstí předvolební Zemák. Asi s tím ještě nemáme praštit, říkali jsme si.