A je to za námi

A je to za námi, ani to moc nebolelo. Ba právě naopak. Závěrečný koncert Nebendu pohladil, i s nedělním úklidem a balením jsme byli hotovi neobvykle brzy, kdy odpoledne se ještě zdaleka nedalo nazývat soumrakem (vřelé poděkování Radkovi Štěrbovi a partě strmilováků, kteří už druhým rokem zajišťují stavění a bourání velkých stanů). Až na nějaké párky z ledničky z jídelny nám snad nikdo nic neukradl, program se všeobecně vydařil, co víc si přát? Pravda, Bludník byl stany zaplněn méně, než bývá v posledních letech zvykem, a v pátek na začátku navzdory nejlepšímu počasí za posledních nejméně deset let téměř poloprázdný, v sobotu však dorazili mnozí další zmoknout, ale ani voda nad hlavou, pod nohama a všude jinde jim nezabránila užít si všech vystoupení. Ještě jednou to spočítám, aspoň jednou ještě (tak to ten Kainar napsal, Vláďo) a snad zase napřesrok.

Ztráty a nálezy: k některým zapomenutým záležitostem se už jejich majitele dohledat podařilo, zbývají tyto:

• oranžová mikina Urban Konueto velikosti M
• modré kraťasy Columbia
• šedé trenýrky Diamond
• bílý a červený ručník (Hej, Slované)
• po jedné černé ponožce Niké a Bonastyl (vzájemně kompatibilní)