Festival 1989

Jako pro každého správného pohrobka 60. let byl i pro mne Woodstock ztělesněním oné bájné brány do ráje, do porozumění a souznění lidských duší i myslí, do neosamělosti v davu. A k tomu ještě ta skvělá muzika. Však mám taky ono trojalbum, které kdysi vydal i sám Skuhraphon se skvělou přílohou Petra Dorůžky, řádně sjeté. Na českých festivalech 70. a 80. let se bylo lze oné atmosféry malinko nadechnout, ale přece jenom … Když jsme v šestaosmdesátém přišli do Telecího, obhlížel jsem okolní stráně a vyhlížel tu, na niž by se vešel nějaký ten desetitisíc příchozích.

Ale byť už v Moskvě doutnala perestrojka, bylo to tehdy reálné asi jako koupit slušnou knihu nebo pomeranče bez fronty (neřku-li přijít do gramodesek, chtít nové album Dylana a nebýt za blázna). O tři roky později jsem se připletl k partě lidí, která připravovala v Poličce folkový festival Studánka, dokonce jsem tehdá jel do Litomyšle domlouvat Jana Nedvěda. Leč právě pod vlivem tamního koncertu, který Jeník zakončil písní o Solidaritě, paní (pardon, soudružka) okresní kulturní referentka Studánku zakázala.

No co, v červnu jsme si při setkání seniorátní mládeže udělali minifestiválek na zahradě telecké fary. Karel Vepřek a Oboroh sice nedorazili, ale Tomáš Najbrt měl velmi povedený koncert (ještě ho mám schovaný) a Jerichu (tenkrát dosud beze jména) se na čerstvém vzduchu taky docela dobře dýchalo.