Program 20. ročníku festivalu Otevřeno - Jimramov 2009 je pojat retrospektivně a snaží se shromáždit aspoň některé z těch, kdo festival provázeli během jeho existence. Místo obecných informací, které můžete najít na Internetu, připojujeme k účinkujícím raději pár osobních slov a vzpomínek dramaturga.
Marcel Kříž
Tehdy ještě coby vysočan nikoli z Vysočan, ale ze Sobiňova, přijížděl Marcel do Daňkovic na Dylan Days nejdřív jako návštěvník, později jako účinkující s kapelou Vraždy v Čínské črvrti i sólo. Od přelomu tisíciletí se objevoval i v Jimramově, naposledy se Žofkou Kabelkovou a Ivo Cicvárkem v uskupení Panoptikum. Jeho optimistické písně dovedou zvednout člověka z bláta (Jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista si myslí, že hůř už být nemůže.)
Strašidelný elektrik band
Když jsme v pětadevadesátém dělali první Dylan Days, dal jsem do Rock & Popu zprávičku, že jestli někdo hraje dylanovky a měl by zájem se zúčastnit, tak ať dá vědět. Pár lidí se ozvalo a s jedním z nich jsem si dal sraz v pražské hospodě u Rotundy v sobotu 11. března odpoledne (to je významné datum, to jsem pak večer viděl a slyšel Dylana poprvé naživo). Nedali jsme si žádné poznávací znamení, ale hned jak jsem vlezl dovnitř, bylo to jasné. Petr Bublák je zkrátka osobitý kus. Na Dylan Days pak pravidelně hrával se svým bratrem Tomášem a dalšími občas cestou posbíranými spoluhráči pod názvy Plechovka a Subterranean Homesick Band. V Jimramově se objevoval střídavě s Jakubem Nohou a se svou kapelou, s tou dorazí i letos.
Karel Vepřek
Karel je můj spolužák z humanitní třídy říčanského gymnázia, známé to sběrny jinam se nedostavších existencí. Už tehdy jsme si přehrávali své pokusy, Karel vedle toho ještě obsáhl repertoár českých folkařů (pro ilustraci - jeden den jsem mu půjčil desku Vandrovali hudci od Hutky a druhý den už z ní o přestávce v šatně hrál všechny písničky). Taky mě tehdy dotáhl na můj první koncert Merty do pražské Městské knihovny. Pak vystřídal kde co, jak v životě, tak v muzice, od jantovského minimalismu po hospodský šraml. Z prvních deseti Jimramovů nevynechal žádný, letos se objeví znovu po sedmi letech..
Tomáš Najbrt
Jsme skutečně sestry, Karolina a Lucie. Tomáš Najbrt byl vůbec prvním účinkujícím, který na 1. festivalu křesťanské a spřátelené hudby v Jimramově vystoupil. Podle původního plánu ho měl zahajovat Karel Vepřek, ale někde se cestou zdržel. Tomáše si pamatuju z kapely Ahoj, kterou někdy koncem sedmdesátých let pozval můj rodný farář Radek Novák do Kutné Hory a to byl pro mě tenkrát velký zážitek a mocný impuls. V půlce osmdesátých let jsme se poznali osobně na nějakém setkání v Rostocku a naše cesty se začaly křížit častěji. Tomáš je hudební vzdělanec, studoval hudbu na pražské konzervatoři i v okolní cizině a vedle písničkaření se věnuje především renesanční a barokní hudbě. Je sbormistrem pěveckého sboru Vocatus.
Longital
Pro mne a asi i další pamětníky stále spíš jako Dlhé diely. Daniel Salontay a Šina bývali poměrně častými hosty ve Středozemi, když ji ještě Sluníčko provozovalo. Ale v třetím roce tohoto tisíciletí přesvědčili jimramovské publikum, že ani jako festivalová kapela se rozhodně neztratí. Křehkost schopná uhranout masy (aspoň v rozměru Otevřena).
web: www.longital.com/
Hudecká muzika bratrů Sovišů a Jožka Kútný
Vzpomínáte? Byli jste při tom? Když Jožka Kútný před osmi lety na place pod pódiem zpíval horňácké balady a k tomu kontroval? A pak - sám jsa zapřisáhlý abstinent - uléval lahodné slivovice? Možná si spíš budete pamatovat muziku bratrů Sovišů a taneční soubor Kvas před třemi lety. Horňácké hudce, moravskou obdobu amerických černých bluesmanů, jsem toužil dostat na festival od jeho začátku. Ale letos to bude teprve potřetí. Dobrého pomálu.
Pláče Kočka
Jakub Sejkora hrával v Jimramově s Otcovými dětmi a po jejich rozpuštění pokračoval s Jardou Svobodou v Naholou 25. Než založil svůj aktuální kočičí band, stihl ještě spolupráci s Tomášem Najbrtem. Jo, jo, je to všechno propletené.
Traband
Někdy koncem bolševických osmdesátých let uspořádal evangelizační poradní odbor Synodní rady ČCE (no vymysleli byste lepší konspirační jméno?) ve strašnickém kostele setkání evangelických muzikantů. Vedle folkáčů, sborečků, syntezátorníků a nás (tedy tehdy ještě bezejmenného Jericha) se tam objevili jedni další bigbítníci. Ti jméno měli - Otcovy děti - a byli už tehdy opravdu dost dobří. Když po revoluci vydali demo Budiž světlo, psal Petr Korál v Rock & Popu o novém Kuřeti v hodinkách. Písničku Lidičky, lidičky jsem slyšel z Radiožurnálu ráno v pátek, kdy jsme pak večer spolu hráli v poličském divadle. Na první Jimramov kvůli něčemu přijet nemohli, druhý rok si moc nezahráli, protože při jejich setu se spustil déšť a volně ložený přívod elektřiny začal probíjet, takže se vše stěhovalo do sokolovny. V dalších letech už Otcovy děti i různé transformace Trabandu, který dal Jarda Svoboda dohromady poté, co děti odrostly dětským šatům, patřily mezi pravidelné účastníky festivalu. Po téměř třičtvrtěroční zdravotní přestávce Traband v Jimramově nastartuje k dalšímu harcování se po pódiích.
Jan Spálený & ASPM
Jan Spálený byl po Lubošovi Andrštovi druhým muzikantem hvězdného formátu, který se v Jimramově objevil. Poprvé před jedenácti lety a pak ještě při patnáctém ročníku. Dlouho byl známý jako hudební režísér spíš jen zasvěcencům, ale když na přelomu 70. a 80. let vydal Supraphon jím zhudebněné sbírky Vítězslava Nezvala Edison a Signál času, působilo to jako zjevení. O pár let později vyšla jeho druhá sólová deska Asi v tom bude nějakej háček a to už zastříhali ušima mnozí. Pak dal dohromady legendární sestavu Amatérského sdružení profesionálních muzikantů Spálený - Kalandra - Havlíček, začali koncertovat a aspoň podle mých vzpomínek patřili spolu s Mišíkovými Etc a Andrštovým a Lipovým Bluesbandem k tomu nejlepšímu, na co se dalo v polovině 80. let zajít. Sestava ASPM se lety změnila, ale kvalita zůstává.
Sváťa Karásek + Londýn
Sváťa byl legendou už v době, kdy mi teprve začínalo docházet, že ne vše, co mi tvrdí ve škole, se shoduje s objektivní realitou. Jeho písničky pro mě znamenaly hodně, dalo by se říct, že spoluutvářely můj světonázor. Osobně jsem se s ním poprvé potkal až na školce (tedy dnech mládeže) v Kloboukách u Brna někdy začátkem devadesátých let. Prošedivělý padesátník pravil ahoj, já jsem pravil ahoj a už nám to zůstalo. V Jimramově vystupoval sám, s Oborohem a s Chudák paní Popelkovou a Pozdravpámbů Karla Vepřka. Letos s ním přijede kumpán z dob undergroundu zvaný Londýn.
Oboroh
Když jsme se začátkem října 1986 přistěhovali do Telecího, hned další neděli jsme vyrazili přes kopec do Pusté Rybné, kde tehdejší administrátor Pavel Jun pořádal nešpor. Tré mládenců a jedna dívčina, kytara, kontrabas, saxofony a housle, ale hlavně krásné aranže vícehlasů a zajímavě zpracované žalmy + Cohen, atd. Že prý odněkud od Třebechovic, názvu skupiny v oněch letech netřeba. Ještě párkrát jsem je zažil v tomto složení, ale než se rok sešel s dvěma dalšími, zůstali jen bratři Klecandrové doplněni o bigbítovou rytmiku a hoboj, to celé pod hlavičkou Oboroh. Měli hrát už na pre Jimramovu v červnu 1989 u nás v Telecím na zahradě, ale to nakonec nějak nedopadlo, takže se objevili až o rok později v Bludníku. Po skončení jejich setu při druhém ročníku došlo k památnému jamu se Sváťou Karáskem, který pak vyústil v další spolupráci.
DiscoBalls
Jediná kapela, která nemá přímou vazbu k historii festivalu. I když ... Měli být v programu už loni, ale pak měli nějaké personální problémy či co, tak se to o rok posunulo. A někteří z nich na festival už nějakou dobu jezdí jako návštěvníci, takže ta vazba přece jenom je.