HISTORIE FESTIVALUFestival "jimramovský" se poprvé konal jako “1. vysočinský festival křesťanské a spřátelené hudby Jimramov 90”. První ročníky byly do značné míry evangelickou záležitostí, jak po stránce účinkujících ( Sváťa Karásek, Oboroh, Štěpán Hájek, Zdeněk Šorm, Tomáš Najbrt, Karel Vepřek , Jericho - jinak též např. Ivan Hoffman, Petr Lutka, Otcovy děti ), tak zvláště co se týče návštěvníků a pořadatelů. Čtvrtý ročník, již pod křídly Klubu Sluníčko-Unijazz, byl vykročením k větší otevřenosti: Aku-Aku, Sluníčko, Původní Bureš a Zuby nehty na jedné straně pódia, máničky i skini pod ním. Další rok se otevřel žánrově - vážná hudba, jazz, recitační skupina, promítání diapozitivů, alternativa i klasický folk a bigbíty. V devadesátém pátém se v Bludníku poprvé objevila hvězda první velikosti - Lubošovi Andrštovi však nedorazila kapela, za dva roky to ale vynahradili. Sedmý ročník, poprvé pod názvem “Otevřeno”, začínal už v pátek regulérním festivalovým programem (dříve byla v pátek “taneční zábava”) a byl rozšířen o výstavu fotografií a promítání filmů, Leningradští kovbojové dobývající Ameriku měli velký úspěch. V dalších letech se festival roztáhl na čtyři dny, přibyla ještě divadelní představení, výtvarná, divadelní a kytarová dílna, vycházky po Jimramově a festivalové noviny, abychom jmenovali aspoň to nejpodstatnější. Co bude za rok? To je otevřeno. (z festivalových novin roku 2003)
|
1989
Jako pro každého správného pohrobka 60. let byl i pro mne Woodstock ztělesněním oné bájné brány do ráje, do porozumění a souznění lidských duší i myslí, do neosamělosti v davu. A k tomu ještě ta skvělá muzika. Však mám taky ono trojalbum, které kdysi vydal i sám Skuhraphon se skvělou přílohou Petra Dorůžky, řádně sjeté. Na českých festivalech 70. a 80. let se bylo lze oné atmosféry malinko nadechnout, ale přece jenom ... Když jsme v šestaosmdesátém přišli do Telecího, obhlížel jsem okolní stráně a vyhlížel tu, na niž by se vešel nějaký ten desetitisíc příchozích.
|
1990 WOODSTOCK BEZ BLÁTAZa půl roku bylo všechno jinak. Paní kulturní zmizela v propadlišti dějin a najednou toho bylo možno tolik, až se tajil dech a škrtily kšandy. Už žádné povolování, stačilo příslušným úřadům oznámit, co se bude dít. Ale známí a přátelé měli náhle většinou jiné starosti, byvší pořadatelé Studánky se postupně vytráceli, až jsem zůstal jak v té písničce o deseti malých černoušcích sám. Nevyslovitelnou pomocí se ukázali být jimramovský starosta Honza Keller a jeho syn Filip. Jednak jimramovský národní výbor propůjčil akci svoji hlavičku a hlavně se "zbytováci" ujali přípravy Bludníku, pořadatelské služby a vůbec. " 1. vysočinský festival křesťanské a spřátelené hudby Jimramov 1990 " stálo tehdy krvavým písmem hrdě na plakátech. Jestli si dobře vzpomínám, nechal jsem jich udělat aspoň stovku, neli dokonce dvě. Jiří Černý se jako moderátor přesvědčit nenechal, rozjížděl tehdy čtrnáctidenník Rock & Pop. Nakonec jsem ukecal Štěpána Hájka, který tak mohl v sobotu 25. srpna 1990 po obědě ty dvě až tři stovky lidí, co se sešly, přivítat, že začneme pěkně po evangelicku společným zpěvem. Jarda Plíšek (budiž mu Rumunsko lehké) nasadil spirituál o Tvé svobodě nade mnou a už to jelo nebo aspoň kodrcalo. Po Karlu Vepřkovi, který měl zahajovat, nebylo ve chvíli začátku vidu ani slechu, tak se tohoto historického okamžiku ujal Tomáš Najbrt. David Mikolášek zaskočil za svého z ciziny nedorazivšího bratra Bohdana, Karel se nakonec taky objevil a po různých náhodných příchozích a plánovaných Ivanu Hoffmanovi a Sváťovi Karáskovi to celé dorazili Jericho a Oboroh. Pravda, ve Woodstocku bylo tenkrát o něco více účinkujících i návštěvníků, ale zase jsme se nemuseli čvachtat v blátě. A i pro Betlém (středisko Diakonie v Kloboukách u Brna) něco vybylo. |
1991 PŘIŠEL DÉŠŤDo dalšího roku jsem dostal několik dobrých rad od oborožího saxofonisty Vaška Klecandra. Nejprve jsem se nechal zaregistrovat a vznikla agentura H&S (neplést se Skupovými pimprlaty, šlo o zkratku "Hudba a slovo" a vedle pořádání koncertů jsem byl oprávněn kupčit s knihami a muzikou). Dále jsem požádal Okresní úřad ve Žďáru nad Sázavou o příspěvek a dostal 5.000,-. Hned bylo veseleji a mohli jsme se trochu rozšoupnout. Výčetka účastníků čítala 12 položek a festivalu předcházela páteční zábava v Poličce v zahradě u mlýna (když už ty bigbíty jednou přijedou, že). Sobota byla poznamenána tím, že při setu Otcových dětí začalo krátce, ale vydatně pršet a protože přívod elektřiny byl tažen pod mostem z domu za řekou a na promoklé zemi začal probíjet, bylo nutné všechno přesunout do sokolovny. Tam pak v hustém, ale o to žhavějším ovzduší pokračovaly kapely i písničkáři a všechno uzavřel památný jam Oborohu se Sváťou Karáskem. |
1992 EWANGELICKÝ TREFPUNKTDo třetice všeho čeho? Opět jako H&S (+ OÚ Jimramov + Zbytov), opět moderovala Irena Škeříková, opět páteční zábava v Poličce, opět se zvýšil počet účinkujících i návštěvníků, opět čepoval pivo Broďák. Vedle Okresního úřadu se objevili další sponzoři - YMCA a Knihkupectví Beran Vojty Zikmunda. I díky jim došlo k doposud nejvyššímu výdělku pro "dobročinné účely" - tentokrát dům s pečovatelskou službou v Jimramově a pražskou nadaci Drop-In. Jimramov se na předposlední srpnovou sobotu změnil v evangelický trefpunkt s mírným výskytem ostatního lidstva. |
1993 MÁNIČKY KONTRA KŘESŤANINapřesrok bylo všechno jinak. Byl přijat živnostenský zákon a o pořádání koncertů v něm nebylo ani slova. H&S odešlo do milosrdného zapomnění, ale co dělat? Spolu s Tomáši Blažkem a Junem, kteří se na různých akcích podíleli už dříve, jsme se ukryli pod křídla Unijazzu (nástupce Jazzové sekce) jako kolektivní klub Sluníčko. Vymýšlely se stanovy, prováděl zcela neúčinný nábor členů, hledaly cesty a možnosti. Ke generačnímu střetu došlo při rozvažování o koncepci festivalu a dravé mladí se prosadilo. Výrazně přibylo "spřátelené hudby" - T.N.M., Původní Bureš, Zuby nehty, Aku-Aku, Sluníčko. Díky ní a snad i poprvé nezvýšenému vstupnému (celých 35,- Kč) se sešlo kolem devíti stovek platících velmi rozmanitého vzhledu, původu i názorů. Poprvé byl Bludník skoro malý, poprvé zavoněla jiná tráva než ostřice z břehů Svratky, poprvé jsem měl obavy, jestli nedostanu do držky od mániček, znechucených křesťansko-folkovým úvodem a domáhajících se odpadnuvšího Oborohu a Sváti Karáska. Nakonec hipíci vydrželi a při Aku-Aku šťastně křepčili a objímali mě. Závěrečné Sluníčko prý bylo slyšet až v Telecím, praví legenda a ušití svědci. Dlouho se nedařilo sehnat moderátora, nakonec si dali říct Pavel Pokorný a Michal Plzák. V Poličce souběžně probíhal festival “555” a tak se páteční zábava přesunula do Maršovic za téměř naprostého nezájmu místních. |
1994 POPRVÉ V MÍNUSUKudy dál, zněla otázka v devadesátém čtvrtém. Rozmanitěji, dala by se shrnout odpověď. Pellarův pavilon lehčích případů ještě coby recitační skupina, žesťový kvintet studentů církevní konzervatoře za vážnou hudbu, Swing jazz klub, meditativní Betula Pendula, alternativní Kloaka a samozřejmě i klasičtější folci a bigbíti. Také první zahraniční účastník, holandští Allért, promítající ke svému vystoupení diapozitivy. Návštěvníků o třetinu ubylo, chyběl tahák pro "normální" festivalové publikum. Příjmy klesly, náklady vyskočily, poprvé jsme se dostali do mínusu. Takové drobné varování, že by to mohl být docela nákladný koníček. V pátek v Poličce došlo k nepříjemnostem, když místní skini během zábavy demolovali několik aut a chlupatý se tvářili, jako že jsme zanedbali bezpečnost. V sobotu se program protáhl až dlouho do noci, Oboroh po hodinové přípravě hrál už jen promrzlým vytrvalcům. Ale byly i světlejší momenty. V rámci pořadu o Jimramovu se festival objevil v křesťanském vysílání ČTV. Poprvé moderoval nefarář, Martin Čech, a bylo znát, že mu to sedí. Bludník byl vyzdoben obřím ježkem a nápisy na jevišti, Kociši také vyrobili pěkné (byť drobet nepřehledné, ale rok od roku je to lepší) plakáty se symbolem kohouta. V neděli se v evangelickém kostele po bohoslužbách konal varhanní koncert studentů kroměřížské církevní konzervatoře (ta měla dostat výtěžek, když jsme si ještě mysleli, že nějaký bude). |
1995 OSVĚDČENÁ JISTOTAŠestý ročník se držel osvědčených jistot, páteční zábava, nedělní koncert konzervatoristů. Událostí se stalo vystoupení Beranů, kteří se po dlouhé pauze zase dali dohromady. Lubošovi Andrštovi nedorazila kapela (později jsme se dozvěděli, že se jejich auto střetlo s vlakem), sám hrát nechtěl, tak mu řídké a nevzhledné křoví dělalo Jericho. Vedle ježka se v Bludníku objevily kuželovité artefakty, v průběhu odpoledne postupně beroucí za své pod náporem dětí. O moderování se podělili ostřílení borci z náboženského vysílání Českého rozhlasu Karel Vepřek a Miloš Rejchrt. Lidí přišlo víc, ale po finanční stránce to byla plichta, konzervatoř opět ostrouhala. |
1996 HRANICE NAŠICH MOŽNOSTÍRok poté byl znovu ve znamení změn. Při svém sedmém výročí dostal festival název Otevřeno, pokoušeli jsme se jím vyjádřit, o co nám jde. Program se roztáhl do tří dnů odpadla zábava, už od pátku se hrálo v Bludníku (do jednoho odpoledne by se to ani nevešlo, začal vzrůstat zájem kapel zahrát si). V sobotu dopoledne se promítaly filmy (zvláště Leningradští kovbojové se setkali s velkým ohlasem), v neděli byl v kostele opět varhanní koncert (tentokráte kroměřížských profesorek) a odpoledne na závěr v kině filmový esej Koyaanisquatsi s hudbou Phila Glasse. Využili jsme bezprostřední nabídky Vojty Vlka a narychlo instalovali výstavu jeho fotografií ze Somálska. Ne vše dopadlo. Vlasta Třešňák v předvečer Jimramova spadl do bazénu a přerazil si tři žebra. Také Hadrům z těla se pochroumal bubeník. I přes tyto výpadky se hraní v pátek i v sobotu natáhlo až asi do třech hodin a začalo být zřejmé, že to přerůstá naše možnosti a schopnosti. Příznačné bylo, že i když po celý víkend hrozil déšť (v sobotu dorazil Karel Vepřek s tím, že v Praze leje a ať se rychle stěhujem do sokolovny), spadlo jen pár kapek a vytrvalé mrholení začalo, až když v neděli odpoledne zastavil na jimramovském náměstí předvolební Zemák. Asi s tím ještě nemáme praštit, říkali jsme si. |
|
(stare stranky festivalu)
1997 POMOHLI PŘÁTELÉLoni už bylo čím dál tím viditelnější, že stejným způsobem to dál nepůjde. Koketérie s agenturou, která by připravila festival "na klíč", vyšuměla do prázdna, věci byly rozjeté, čas běžel a svírání v krajinách žaludečních se přesunulo ještě o něco níže. Leč Tomášové vydupali ze země okruh stabilních spolupracovníků, kteří si byli ochotni určité věci vzít na starost. Pan Blažek sepsal projektík a z Ministerstva kultury a nadace Open Fund Society se přikutálely nějaké penízky. I plakáty byly tak akorát, že se tomu ještě dalo říkat včas. Týden před festivalem se ve staré škole konala vernisáž fotografií Romana Hübnera s úvodním slovem Míly Lapáčka a koncertem Karla Vepřeka. Sobotní filmy se promítaly už ve čtvrtek, aby i organizátoři měli šanci je shlédnout (kombinace Mina Tannenbaum a Mrtvý muž (Jim Jarmush, muzika Neil Young) se ukázala být smrtící, až do pondělka mi zatuhla krční páteř). Luboš Andršt, nažhavený z Trutnova, odehrál vynikající koncert, výborní byli uzavírající sobotní Znouzectnost i úvodní páteční Rezavá klec (o osvědčených jistotách typu Beranů, Původního Bureše, Trabandů, atd. ani nemluvě). Počasí přálo, výtvarná dílna se vyvedla, sobotní dopolední divadla Poprask a Orfeus jakbysmet, nedopláceli jsme ze svého, co víc chtít? Povedený víkend (jenom ten další týden kdyby mohlo být nebýt, někam se do ztracena vytratit). V neděli odpoledne hrál na náměstí Lázaro Cruz, ale nedorazila mu kapela, s pouhým klávesákem to bylo takové sušší. Promítalo se : Dead Man a Mina Tannenbaum, Šachová partie |
|
(stare stranky festivalu)
1998 VŠE ZÁLEŽÍ NA POČASÍA co jinak? Na plakátech se poprvé neobjevil podtitul "křesťanské a spřátelené hudby", spíše ovšem jako jeden z šumů, než jako výsledek diskuze, zda se přežil. Je zřejmé, že už nepostihuje, o co všechno v Jimramově jde, na druhou stranu ale odkazuje k základu, ze kterého to vyvěrá a bez nějž bychom se na to už asi ... (jaké přiléhavé křesťanské slovo použít?). Letošní ročník je asi zatím nejlépe připravený, skoro by se zdálo, že není vyloženě slabých míst, až jsem z toho nervózní. Teď už záleží jen na vás, na počasí a na Boží shovívavosti. Kromě zažitých atrakcí přibyla vycházka po Jimramově s výkladem a kytarová dílna. A samozřejmě noviny. Promítalo se : Svéráz národního lovu, Prolomit vlny, Zločin v šantánu |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 99Promítalo se : Stalker, Carmina burana, Život Briana |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 2000Promítalo se : Rok koně (Jim Jarmush), Dlaně (Artur Aristakisjan), Svatý grál - Monthy Python |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 2001Promítalo se : Morgiana, Holubice, Kouř |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 2002Promítalo se : Kočár do Vídně, Perličky na dně, Kdo chce zabít Jessii? |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 2003Promítalo se : Intimita, Přízračný svět, Powaqqatsi |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 2004Promítalo se : letní kino: Monty Python: Smysl života, Idioti, Andělé všehomíra, Písně z druhého patra, místní kino:, Bratříčku kde jsi, Země nikoho(stare stranky festivalu) |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 2005Promítalo se : Pražská pětka, Invaze barbarů, Policajti(stare stranky festivalu) |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 2006Promítalo se : Kalamita, Pasťák, Legenda o ptačím vejci(stare stranky festivalu) |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 2007Promítalo se : Vorga - Cesta mezi břehy, Restart, Farářův konec(stare stranky festivalu) |
|
(stare stranky festivalu)
Otevřeno - Jimramov 2008Promítalo se : Den sedmý, osmá noc, Případ pro začínajícího kata, krátké filmy Miloše Kameníka(stare stranky festivalu) |